Život s mužem: Opilec na baru

Stojíme s mužem u baru. O čase už jsem dávno ztratila přehled, podle toho jak vypadá místní osazenstvo, může táhnout na půlnoc. My máme zaplaceno, jsme na odchodu, jen můj muž si ještě povídá s hospodským Filipem. Zavírají se mi oči, jsem unavená a už chci být doma. Najednou se vedle mě objeví neznámý chlap, kterému už množství vypitého alkoholu dodalo tolik sebevědomí, že si myslí, jak není okouzlující.

„Jsi vdaná?“ ptá se mě.

„Ne…“ odpovídám, ani se na něj neotočím.

„To je tvůj přítel?“ dovtípím se, že tím myslí mého muže, který stojí po mém boku (zřejmě chytrej kluk).

„Jo…“

„Ale prstýnek ti ještě nedal.“

„Ne.“

„Dáme panáka?“

„Ne…“

„Filipe dvě vodky.“

„Vodku nepiju.“

„Filipe tak nám to dej.“

„Můj muž se na něj podívá a říká: „Cože? Tady se pijou panáky? Tak to si dám taky. Takže tři.“ Povídá a dívá se na toho blba vedle mě. Ten se na něj otočí, a jako když do něj střelí odchází pryč. Ještě zaslechnu: „Já si ho dám asi někde jinde.“, a mám po vodce J

Cože? Tak to se moc nesnažil chlapec. Sice jsem se tomu smála, i když jsem za sebou zabouchla domovní dveře. Ale pak jsem nad tím přemýšlela, co se to s těma chlapama děje? Dřív chodili a zeptali se, jak se člověk má? Nebo prohodili něco o hezkých očích, úsměvu, vlasech, když si věřili tak byl i hezký zadek nebo nohy. Možná se pak mezi řečí zeptali, jestli s někým chodím. Ale „Seš vdaná, dáme vodku? A za jednu vodku si pak střihneme číslo na záchodě.“

Hej chlapi, holky s Váma opravdu nepůjdou hned do postele, když se budete chovat, jak největší hulváti a nalijete do nich jednoho panáka. A mimochodem když už nic, tak se alespoň zeptejte, co dotyčná pije. A pokud vedle ní stojí její přítel, tak určitě nemáte šanci!

V těchhle chvílích jsem opravdu ráda, že mám svého muže a nemusím se hodinu dohadovat s nějakým ožralcem, že opravdu nemám zájem.

Jaké máte zkušenosti Vy s balícími hláškami v barech?

Mějte se krásně,

Teress