O odpadu, třídění a lidské lenosti

Nikdy jsem nebyla žádný moralizér (tohle slovo určitě neexistuje), ale když se moje kamarádka řítila s velikou kameninovou mísou ke kontejnerům s tříděným odpadem, musela jsem zasáhnout.

„Můžeš mi říct, kam to chceš hodit?”

„Tam kam se to vleze.” Zněla její odpověď.

“Nezapomeň, že to z papíru ani z plastu není.”

Jako by nic si vesele vykračovala dál ke kontejnerům. A od kdy prý, že jsem taková správňácká. Já „správňácká“ tedy rozhodně nejsem, ale když už se někdo snaží a ten odpad třídí, tak jim do toho nebudu házet něco jiného. Co bych to byla potom za člověka?

Asi lenoch, jinak si to vysvětlit nedokážu. Zvlášť, když ta holka prohýbající se v zádech pod tíhou hliněného produktu konstatovala: „Nevracím ani zálohovaný flašky od piva a házím je do popelnice. Mě se s tím nechce tahat.”

„Vždyť jezdíš všude autem.”

„No jo, ale pak by mě to, kdo ví jak dlouho, cinkalo v kufru.”

Věřím tomu, že slyšet naše babička to, že někdo hází zálohované láhve do odpadu, asi by ji trefil šlach. Věřím tomu, že celý život poctivě běhala s každou lahví do obchodu (a že tehdy toho skla bylo). A nejenom ona!

Mísa nakonec zůstala položená u kontejnerů (třeba si ji někdo vzal). Beztak je to v Brně takový sport pokládat všechno k popelnicím. Jdete po ulici a máte to jak v nákupáku. Tam bunda, tady žehlička. Naproti křeslo, když se tročku projdete, určitě k němu naleznete i nějaký apartní konferenční stoleček. Zajímalo by mě, jestli heslo: VŠAK ON SI TO NĚKDO VEZME, funguje i v jiných městech. Máte o tom někdo přehled?

Ještě, že nikoho nenapadlo pokládat k popelnicím nedojedená jídla. Věřím tomu, že za horkého letního dne, by to teprve byla ta pravá podívaná (nebo mám říct počuchaná?). Kdo byl někdy v africké zemi, určitě si umí takovou situaci představit.

Jak jste na tom Vy moji milí čtenáři? Třídíte odpad? Nebo si myslíte, že je to ztráta času? Znáte někoho, kdo pokládá věci k popelnicím (samozřejmě nemyslím nikoho konkrétního :-)).

Krásný vstup do nového týdne,

Teress