Jak nás v práci navštívil Hanák z Ordinace

Dobře, on to tedy nebyl Hanák, ale Radim Fiala, herec. Nevím, jestli to máte jako já, ale seriálové herce většinou nenazývám jejich pravými jmény, ale jmény postav, které ztvárňují. Hloupé je, že ve většině případů jejich opravdová jména neznám.

A jak to tedy bylo s panem Fialou? Nebudu Vás tady zatěžovat tím, co měl na srdci, ale tím zajímavějším (doufám).

To si tak jednoho úplně obyčejného dne sedím v kanceláři, „tvrdě“ pracuji a vedle kolega s šéfem něco řeší se zákazníkem.

Najedou, zaslechnu, jak šéf povídá: „Můžeme se s Vámi vyfotit? Ať nám věří, že jsme tu měli doktora.“

To už samozřejmě zbystřím a snažím se vydedukovat, kdo hned za rohem stojí. Samozřejmě moje myšlení neprobíhá tak rychle, jak bych si představovala, ale i kdyby bylo super rychlé, tak žádného zajímavého doktora neznám. Vzápětí se přede mnou objeví šéf: „Pojďte se s námi taky vyfotit, nebo nechcete?“

To já zase jo, to já se ráda vyfotím, i když vůbec nemám tušení s kým. To jsem celá já. Vyjdu z kanceláře a tam stojí pan Fiala, usmívá se na mě a říká: „Jen se nestyďte a pojďte, já se taky stydím.“

Stoupla jsem si s kolegy vedle něj, hodil mě ruku kolem pasu (myslím, že kolem pasu) a u toho pěkně voněl.

Snažila jsem se tvářit normálně, abych všem fotku nezkazila, ale nevím, jestli se mi to povedlo. Zvlášť když se mi v té chvíli vybavily všechny ty zapomenuté fotky, které skončily v koši, protože jsem se na nich tvářila, jako obtloustlý kůň o kterého se pokouší infarkt.

S panem Fialou jsem moc nemluvila (myslím, že jsem za celou dobu řekla „děkuji“ „na shledanou“ a pitomě se usmívala), co bych si s ním také vykládala jen tak z fleku. „Co se děje v Ordinaci? Od té doby, co dávají Svatby v Benátkách, jsem žádný díl neviděla.“, někdy je opravdu lepší mlčet. Zvlášť mě se to stává velmi často.

Po jeho odchodu jsem se ještě celou hoďku tvářila jak pitomec, ale ten den v práci byl hned zajímavější.

Jen doufám, že mi můj nadřízený pošle nějakou tu fotku, ať to nevypadá, že kecám J

Já mám beztak na veřejně známé osobnosti štěstí, to bych Vám taky mohla napsat, jak za mnou v divadle seděl jeden ze seriálu Ulice. I když většina lidí jde do divadla alespoň trošku načančaná, chlapi košile, ženy šaty, tak ten nejmenovaný herec přišel v džínách a červených teniskách. Tvářil se, jak ho to tam nebaví... No, třeba nebavilo, ale mohl se obléct jinak.

Jak jste na tom vy a veřejně známé osobnosti?

Teress

Kolorane šampon z datlí

Mám syndrom mimoňství

Krásné páteční odpoledne moji milí čtenáři. Dnes tu pro Vás mám krátkou recenzi na šampon Kolorane. Mimochodem tento článek už měl být dávno zveřejněný a já ho teprve píši. Určitě mě na internetovém serveru Blogerky.cz, pro který je článek napsán nepochválí. Ale co mám dělat? Prostě dříve nebyl čas. Buď někdo zrovna rodí, nebo se vdává/žení, nebo je moc teplo, taky někdy musím cvičit a z práce chodím tak vyřízená, že články, co napíšu, jsou tak hrozný, že je mi z nich špatně. Nemají žádnou vypovídající hodnotu. Opravdu píši články, které jsou tak prázdné a bez jakýchkoliv informací, že je nemůžu zveřejnit. Minulý týden jsem napsala tři a všechny skončily ve virtuálním koši.

Svedla bych to na syndrom vyhoření, ale ten já opravdu nemám, spíš to vypadá na syndrom „mimoňství“, protože to odpovídá mému stavu. Jsem prostě úplně mimo.

Kdo je mimo jako já, tak to zná a nejspíš mu to je jedno (protože, když jste mimo, je Vám většina věcí jedno) a ten kdo mimo není, už možná přestal číst, protože si sem přišel číst o šamponu a nedozvěděl se nic.

Vrátím se tedy zpět k šamponu:

ŠAMPON KLORANE S VÝTAŽKEM Z POUŠTNÍCH DATLÍ

Pro vlasy: suché, poškozené, lámavé

Účinky: zachovává vlasovou rovnováhu, vrací vlasům pružnost a poddajnost

Bez parabenů

Cena: 225 korun

Více informací naleznete na internetových stránkách Kolorane (klik)

Moje zkušenosti:

Mám vlasy (kupodivu, já mám nějaké vlasy J): jemné, suché, rychle se mastící, splihlé, dlouhé po lopatky, nebarvené. Mívám velké problémy s pokožkou hlavy, většinu šamponů nesnesu, protože mě po nich velmi svědí hlava.

Šampon: pěkně voní, hustší konzistence, dobře pění, velmi pomalu ubývá.

Používala jsem: přes jeden měsíc, 2x – 3x týdně, velmi malé množství (stačilo).

Výsledky: vlasy jsem měla po použití objemné, lesklé, doba mytí prodloužena oproti normálu o jeden den. Žádná negativní reakce pokožky hlavy: po použití mě nesvědí, nedělají se lupy, mastí se méně. Jsem s ním spokojená.

Poznámka: Jak vypadá pouštní datle? Nevím, jestli vypadá jinak, než jiná datle (správně je to datlovník, já vím), ale roste v Africe ve velmi suchém prostředí, dokáže přežívat v opravdu nehostinných podmínkách, protože má silné a dlouhé kořeny, které zachycují vodu v okolní půdě. Vypadá to tak, že datlovník je o dost šikovnější než já. Já mám vodu a nežiju ve velmi suché a nehostinné oblasti (i když doma je někdy fakt dusnoJ) a přitom mě dostihl syndrom „mimoňství“ o kterém se zmiňuji v úvodu článku. Z toho plyne ponaučení: „Buďme víc jako Datlovník pouštní“, ale snažme se, ať neskončíme jako šampón.

Pěkný zbytek dne,

Mimoň

Bílé sako – recenze nákupu

Zakoupeno: postovnezdarma.cz , přímozde.

Doba dodání: cca 14 dnů.

Cena: 635,- Korun 

Cena dodání: zdarma

Foto prodejce:

Moje fotografie:

Popis prodejce:

Dámský kabátek v černém či bílém provedení je zdoben nažehlenými ozdobami. Skvěle doplní elegantní šaty i džíny s tílkem.

Vlastnosti:

·         Materiál: bavlna

·         Barva: černá, bílá

·         Velikost: 3, 4

Rozměry:

·         Ramena: 34 / 36 cm

·         Hrudník: 86 / 90 cm

·         Rukáv: 62 / 63 cm

·         Délka: 52 / 54 cm

Moje dojmy:

Sako jsem si koupila bílé. Velikost bude sedět určitě S-M-L, já sama mám S/M a mám ho volnější. Protože jsem malá, tak mám delší rukávy, ale od začátku jsem si je ohrnula a nosím je jako tříčtvrteční. Víc se mi tak sako líbí a navíc do teplého počasí, které teď panuje, je to ideální.

S materiálem nemám problémy. Je měkké a pevnější.

Vytkla bych mu jen kovovou aplikaci, z které mi hned několik plíšků odpadlo. Naštěstí nejsou do saka vraženy, takže po odpadnutí plíšků, není nic vidět (žádné dírky, pozůstatky lepidla). Nikdo nepozná, že je na něm něco jinak (to by Vám asi musely odpadnout všechny).

Shrnutí:

Hodí se ke všemu. Nosím ho k riflím i k sukni. Navykla jsem si s ním chodit, když je po ránu ještě chladněji. Výhodou je, že když se odpoledne vracím domů a je horko, sako se dá v klidu „poskládat“ (já ho namačkám) do tašky a nemusím se s ním tahat. Nemačká se (to bych opravdu poznala, když ho zmuchlané tahám ven J).

Jsem s ním spokojená a teď jsem ho nosila denně, dokonce se ani moc nešpiní, jak bývá u bílého oblečení zvykem.

Krásný začátek týdne,

Teress

Můj pohled na spolupráce blogerů

Tak jo, už je to i tady, jestli Vás články typu: „Kdo, co a kde dostane zadarmo a jak pak vypadají články na blogu” štvou, určitě hned zavřete okno Vašeho prohlížeče, protože tento článek k tomu má nakročeno.

Kdy to začalo?

Začalo to už kdysi v pravěku, jakmile pár firem pochytilo, že si můžou za nula, nula nic udělat docela dobrou reklamu (nemyslím teď na tomto blogu, ale na těch, které někdo čte) začala tichá válka mezi blogery. Ten, kdo spolupráci neměl, vypouštěl články typu: „Spolupráce jsou špatné, kazí charakter”, „Na blogu je samá reklama.”, a „Bla, bla, bla…”. Když jste ale patřili mezi ty, kteří spolupráci s nějakou firmou měli, z blogu vycházely na světlo jiné články: „Záleží na tom, s kým spolupracujete” „Přiznat spolupráci nebo nepřiznat.”, „Recenze musí být pravdivé” a můj nejoblíbenější: „Bla, bla, bla…”

Takže je jasné, že spolupráce tu byly vždy, tak jako dvě skupiny blogerů, ti co nespolupracovali - odsuzovali ty spolupracující a ti, co spolupracovali a obkecávali to.

Nedávno jsem četla „zajímavý” článek od Petry Lovely Hair (přečíst si ho můžete na tomto odkazu), která se pustila nejen do mladých blogerek, které spolupracují s kde kým (spolupráce jsou zacílené na děti). Mě přijde logické, že když Vám je čtrnáct let a někdo Vám řekne“ Dám Ti to a to, když napíšeš to a to.“, tak to berete. Nevyděláváte, máte jen přísun nějakého kapesného, tak cokoliv navíc se hodí. A to, že na druhé straně sedí také někdo mladý a zatouží potom si to koupit, to tu bylo taky vždy. Za mě to jen nebylo prostřednictvím internetu a blogem. Jak by také mohlo? Já žila v době kamenné a počítač skoro nikdo neměl. Digitální foťáky jsme sice měli, ale nebyla to žádná hitparáda. A zkuste se zeptat mojí mamky, jestli jsme nemrčely každý den, že chceme HUBABUBA, KINDER BUENO, BARBIE od Mattela nebo nějakou jinou životně důležitou věc. Nakonec jsme skončily u PEDRA a VLNEK (které byly dříve moc dobré).

Dřív tolik věcí ke kupování prostě nebylo, ale o těch, co byly, jste se stejně dozvěděli prostřednictvím nějaké dobře cílené reklamy (z kterých se na Vás usmívaly čisté a krásné děti) a to žádný internet nebyl.

Doba se prostě mění, je víc věcí, víc prostředků jak je dostat někomu na oči, ale určitě bych za to nevinila mladé blogery. Ona by se ta cestička našla zase jinde.

Jestli někdo spolupráci má nebo ne, jestli ji na blogu přizná nebo ne, je mi vlastně jedno. A jestli nějaký bloger pod tíhou spolupráci zblbne, změní svůj blog na reklamní kampaň, tak ať si. Nikdo nás přece nenutí do toho, abychom tyto blogy dál četli, abychom je měli rádi a souhlasili s nimi. Je to jen a jen naše volba. A každý máme mozek, pokud se článek hemží odkazy a superlativy na nějaký výrobek, asi nám dojde, že se jedná o reklamní článek. A dojde nám to ať je nám třicet nebo patnáct. To ale neznamená, že když nám to dojde, tak si danou věc nebudeme chtít pořídit. Copak Vy jste si nikdy nic nekoupili jen kvůli reklamně? I když jste tušili, že to tak skvělé jak si představujete, nebude? Mně se to stává, jestli jsem jediná, tak jsem asi divná. Nevadí, já to nějak přežiju.

Dokonce jsem zaslechla i o nějakém novém druhu spolupráce a to takovém, že blogeři dostávají zaplaceno za to, že se ukážou na nějaké akci. Pokud budeme brát v potaz to, že bloger může být veřejně známou osobností, tak jako herec nebo zpěvák, proč by mu tak, jako jiné veřejně známé osobnosti nemohlo být zaplaceno?

Už nechám blábolení a přestanu rozmazávat to, co přede mnou (a po mě určitě taky) rozmazalo už tolik lidí.

Aby toto rozmazávání mělo nějakou hlavu a patu, měla bych zřejmě sdělit nějakou svou myšlenku a možná i závěr.

Ve spolupráci blogerů a různých firem problém nevidím. Nikdy jsem ho neviděla, ale problém vidím v samotných lidech. Pokud je člověk ochotný vychválit do nebes nějakou blbost v hodnotě stokoruny, kterou dostal zdarma, je to opravdu jeho blbost. Pokud je firma taková, že ji není blbý vůbec něco takového blogerovi nabídnout, je to jen důsledek toho, že ji na to už někdo přistoupil. Pokud blogeři budou přistupovat na hloupé nabídky, budou je firmy nabízet (jak logické).

I když se to někomu nemusí zdát, spolupráce nejsou úplně jednoduché. Netrvá zrovna chvíli je dohodnout, stanovit podmínky, které budou vyhovovat oběma stranám, sepsat článek, nafotit fotky. A když Vám recenzovaná věc nevyhovuje, to je pak tvrdý oříšek.

Recenze nedělám moc ráda. Raději napíši nějaký takový článek jako ten dnešní, co nemá hlavu ani patu a možná ani nikoho nezajímá.

Jaký je Váš názor na spolupráce? Co si myslíte o reklamních článcích na blogu? Vadí Vám?

Mějte se krásně,

Teress

Léto začíná – zavinovací šaty na plavky

Vím, že nejsem jediná, kdo se po pláži nepotřebuje producírovat jen tak v plavkách. Dříve jsem si kolem pasu uvazovala šátek, ale už druhým rokem mám pocit, že zakrýt si jen spodek těla jaksi nestačí a proto jsem si pořídila zavinovací šaty, které toho zakryjí přece jen víc.

Zakoupeno: postovnezdarma.cz , přímo zde.

Doba dodání: 2 dny.

Cena: 189,- Korun 

Cena dodání: zdarma

Foto prodejce:

zdroj

Moje fotografie

Popis prodejce:

Elegantní šaty, které jsou skvělé pro ty, kteří celé léto tráví o vody. Stačí si je přehodit přes plavky a budete vypadat skvěle. Zakryjí drobné nedostatky na Vaší postavě.

Vlastnosti:

• Materiál: šifon
• Velikost: 70 cm x 140 cm
• Barva: 3 barvy

Moje dojmy:

Šaty se mi líbily hned na první dojem, jen jsem nevěděla jak si je obléct. Naštěstí přišel zachránce v podobě mého muže, který je na mě hned namotal. (No jo doby, kdy mě chtěl jen svlíkat, jsou už dávno pryč.) V jeho podání to začalo vypadat hned jednoduše. Když i já méně nadaná jsem je na sebe bez problému dostala, vím, že to zvládne opravdu každý. Šatky jsou lehké, z příjemného materiálu, a sednou zřejmě každé postavě. Opravdu vypadají na těle pěkně. Velikost je určitě přijatelná pro S-L, větší už bych nedoporučovala.

Barevně odpovídají obrázku. Jsou trošku průhledné.

Shrnutí:

Jsem spokojená, určitě Vám nákup doporučuji a já už se s nimi vidím procházet po pláži (škoda jen, že si budu muset ještě počkatL).

Jak jste na tom Vy? Dáváte si něco přes plavky anebo se cítíte dobře odhalení?

Teress