Fíka hledá kamaráda

Nastal den, kdy jsem si řekla, že by Fíka potřebovala kamaráda.

Věřte tomu nebo ne vymyslela jsem pro ni kamaráda psího. Napřed mě napadlo, že by bylo super skamarádit ji s roztomilým medvíďátkem (kvůli přísunu zásob medu) nebo s fešným upírem (měli bychom dobrou ochranu), jenže pak mi došlo, že žádný roztomilý medvíďátko ani fešnýho upíra neznám. Pes bude dosažitelnější. Shodou náhod zrovna jedna slečna prodávala krásnou fenku pražského krysaříka Tiffy. No jo, ale pořídit druhého psa? Ne, že by zvládat Fíku bylo obtížné, sednout a pac se naučila za týden. Pevně věřím tomu, že kdybychom se na výcvik nevykašlali, uměla by dnes proskakovat i ohnivou obručí. Ale Fíka je naše rozmazlená princezna, která mi spí po boku, zahřívá mi záda a točí se kolem ní celý svět. Příchod Tiffy by nebyl dobrý ani pro jednu z nás.

Prostě Fíku skamarádím s nějakým cizím psem. Ale jak to udělat, když neznáte nikoho, jehož pes by byl vhodným kamarádem pro toho vašeho? Šli jsme na to chytře. Fíku jsme vykoupali a bez vodítka (aby všichni viděli, že je cool a že ho fakt nepotřebuje) jsme si stoupli před dům. On nějaký vhodný pes určitě půjde kolem. Chodili jsme tak každý den ráno i večer, s tím, že je to nejvhodnější doba k venčení. Bohužel se změnou počasí lidé zřejmě přestali venčit a jejich psi to zřejmě začali dělat doma do květináče s Rododendronem (který si utrhli u dálnice, když se vraceli z Chorvatska).

Každopádně jsme se nevzdávaly a denně jsme čekaly na nového kamaráda. Věřily jsme, že se určitě nějaký super psík objeví. Jednou, zrovna když bylo opravdu hnusné počasí, objevila se slečna se štěňátkem asi ve věku Fíky. Super, objekt vyhlídnut! Teď to nezkazit. Nesmíme se tvářit, že tady na ně v tom nečase čekáme, nesmíme se do toho pustit bezhlavě, musíme vyčkat.

Tak jsme vyčkávaly, pro jistotu aby to nebylo tak nápadné jsme se koukaly úplně někam jinam.

Fíce to moc dobře nešlo, pejska si všimla a začala vrčet. Vůbec nevypadala, že by měla chuť se s někým seznamovat. A jak tam tak vrčela a byla děsně cool (pořád jsme neměly to vodítko), musela jsem ji chytnout do náruče, aby náhodou někam nezdrhla.

Zatímco já stojím uklidňuji Fíku, která se může strachem pominout (protože na světě existují i jiní ps), náš potenciální psí kamarád vykoná svou potřebu a jde zase v klidu domů.

Tak nevím, jak to s tím kamaráděním bude.

Teress